Takový holič, to je balzám pro hlavu. Dlouho to netrvá, to je fakt, ale když ten hnihopich dá na chvíli pokoj, třeba jen na pár minut mezi dvěmi banálmími otázkami o počasí, o dovolené, nebo o rachotě, kterou nemáš, když tě on nebo ona nechá na pár minut naloženého ve vlastní šťávě a neruší odstřeďování tvojí mozkové pračky, můžeš se zlehka dotknout síly městské meditace, vnitřního ucha uprostřed shonu, mozek jede na volnoběh, rozlévá se všemi směry jako v polospánku, než usneš jako dudek, v tom fantastickém prostoru, kde se myšlenky rozpouštějí a kde rozum postupně ztrácí půdu pod nohama. V takových chvílích se člověk cítí skvěle.
Nicolas Ancion - Čtvrté patro, s. 32
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)