PF 2010

Koupání
Na víru ve vaně tančí kačenky,
občas se některá ponoří hlavičkou pod vodu,
neznám nikoho, kdo by ji nechal utopit.

Dny
Dny kterých nebylo 2009,
jak by mohl kdekdo čekat, ale jen 365.
Dny taky tančily nad výpustí,
občas některý klesl obličejem pod hladinu
a většinou se našel někdo,
kdo jej zachránil.

Na pozdější reklamace nebude brán zřetel
Ztráty mizí pomaleji, než ná, ná, ná, nálezy,
proto opatrně s nimi.
V dalším roce přijde další porce, hromady dnů,
a jen málokteré budou podobné již minulým.

Přání
Slimákům přeju ulity,
řekám, manažerům a politikům koryta,
spisovatelům, básníkům, malířům, sochařům,
restaurátorům a restauratérům každodenní inspiraci.
Dětem, dětem přeju rodičovskou lásku a píli,
rodičům přeju, aby se naučili naplno
užít těch pár chvil volna, které jim zbyly.

Ostatním především bystré smysly.


Zdar, klid a náladu do roku 2010,
Pavel & Radka & Sofie

Yogi

V průmětu světů,
tušíš trumpetu,

vysoko nad korunou kořeny,
nejasnou melodií svedený,

trumpeta, bicí, klávesy,
vodí Tě od lože s nebesy?

Mydlářova louka

Hadivous kulhal na dvě ze svých nohou. Mydlářovi z úst vycházel světélkující dým. Prej čarodějnická fajfka po dědovi. Melouch se okolo nich vznášel a obě jeho hlavy se neustále smály.
Ája se rozhodla vyrazit s Fíkem na procházku. Šli lesem. Ája zpívala. Zastavili se na svačinku. Když tu se k nim z hlubokého lesa donesly tři prapodivné hlasy.
"Je tam někdo?", volala vyděšená Ája.
"Ano. Jmenujeme se Hadivous, Mydlář a Melouch. A Ty?", hučelo z lesa jako když na tabuli nehtem skřípe.
"Ája. Jsem tu s Fíkem."
"To je ten, co přestal po pivu růst?"
"Ano ten, ale v televizi všechno přehánějí, znáte to..."
"To nám povídejte."
To už ale Ája zahlédla tři prince, jak přijíždí směrem od louky a přestala mít strach.
Princové Balag, Barrack a Bawag stáli vedle Áji na koních. Balag zdvihl jedním švihem meč nad hlavu a zavelel: "Na ně!" a pobídl koně mezi příšernou trojici nestvůr, které se právě vynořily z lesa.
"Snad je poslalo samo peklo, musíme ho zastavit.", roztřásl se Barrack.
"Ne, on to dokáže, věřím mu", překvapil Bawag a pokračoval, "alespoň mi splatí svůj účet."
"Takhle se snažit vydělat na vlastním bratrovi.", hořekoval Barrack.
"Četl jsi císařskou pověřovací smlouvu? Prvorozenému synu náleží třetina příjmů mladších synů, nebo alespoň jeden hrdinský skutek ročně. Tak ať se činí chlapec, třeba ušetří.", brání se Bawag.
"Lakomče, udav se."
Balag je oba slyšel a zastavil koně, položil měč na zem a zasněně přivoněl ke kousku hermelínu z bojového pláště po otci.
Než se princové stihli rozkoukat, Mydlář silně popotáhl z čarodějnické fajfky a jedním dechem zakryl louku dýmem. Co se dělo, když se mlha rozestoupila si povíme zase příště. Dobrou.

Rajský ostrov

Jako malý kluk chtěl být námořníkem. Už v dětství se mu pravidelně zdávalo o rajském ostrově. Ten ostrov byl bez nadsázky rájem na zemi. Když ji poznal, nabyl dojmu, že svůj ostrov našel a přestalo se mu oněm snívat. Žili šťastně, to klišé jim společně připadalo krásné.

Táta ji opustil a zůstala se svou sebevědomou mamkou sama. Že to sebevědomí je jen na povrchu a jaký je jeho vnitřní deficit, poznala až dlouho po maturitě. Chtěla být užitečná, něčemu pomáhat. Když ho poznala, myslela si, že je to ten pravý (i když první měsíce to brala na lehkou váhu a považovala jejich vztah za časovou výplň). Začali spolu žít. Nezažila nikdy předtím, ani nikdy potom takové milování.

Když ho poprvé zradila, začalo se mu zase zdát o ostrově, tentokrát se ale celý ostrov chvěl a evidentně se k něčemu schylovalo. Budil se vyděšený, chtěl jí nanovo věřit. A po pár letech se mu to opravdu povedlo, vážně, žili šťastně. Občas ve snech vzpomínal na hladinu moře házející odlesky do stínu palem, na koupání v laguně a na další paperbackové romantické scény.

Zapomenout, vrátit čas, to se nemohlo stát. Myslela si o sobě jen to nejhorší. Nedokázala se s tím nikomu svěřit, ale on to poznal. Nic neřekl, ale změnil se. Začal v noci plakat a ona plakala s ním. Pak to překonal. Její úleva byla nevýslovná, hluboká, snad až očistná.

Když ho podruhé zradila, byl zlomený. Zpřeráželo mu to kosti, polámalo myšlenky a táhlo ke dnu. Doufal, že slzami smyje ten pocit osamělosti, který cítil po celém těle a nedokázal na něj přestat myslet. Zapáchal... Zdálo se mu dokolečka o ostrově a katastrofa řádově přibrala na síle. Do snu vcházel k smrti vyděšený a všechno i s kořeny spláchla voda. Šedivobílý povrch ostrova tak páchl rybinou (připomínalo mu to jeho lepkavou samotu), až se probudil. A znova a znova.

Neexistuje nic, co by ji mohlo omluvit. Nenávidí každý svůj kousek. Ani oheň by nespálil zlo, kterým je její tělo prorostlé. Přestal se usmívat, téměř přestal mluvit. Vždy, když se přiblížila, roztřásl se. Nedůvěrou? Strachem? Asi po měsíci se začal několikrát denně mýt, o víkendu se sprchoval i dvakrát za hodinu. Najednou mluvil ze spaní a z těch vět šla hrůza.

Dlouho žil se svou samotou, aby zjistil, že slzy, deprese a oddanost osudu ho jednou celého pohltí. Objevila se jako anděl, ale měl z ní podvědomý strach. Nakonec podoben opici, která dostává při pokusu o opuštění bezpečné klece elektrické šoky, stejně plot strachu přeskočil a znovu ji uvěřil. Teď anebo nikdy, vabank, věděl, že jeho život je v jejích dlaních.

Připadala si jako bodlák v jeho srdci, který ho zraňuje každým pohybem. Odešla, nedokázala se mu dívat do očí a měla pocit, že její utěšování jen lije ocet do jeho ran. Ale. Ale nevydržela to bez něj. Vrátila se a věděla, že už mu neublíží. Jeho rány sice nikdy nevyléčí, ale aspoň s ním bude moct zestárnout.
Tenhle sen nezapomene. Ostrov se proměnil ve velrybu, nebo ještě hůř, ten jeho ostrov byl velrybou celou dobu. Potopil se s ním. Nechtěl se už nikdy probudit. Probral se a ona ho hladila, konejšila a mazlila. Měl z ní strach, ale opustit ji nedokázal. Žijí spolu.

spam

antitheticallytu3@wholesalelcdmonitors.com
faina@cammelli.com
ingratiatinglyhfo12@dianascreen.com